internetový průvodce po hradech, zámcích, galeriích a jiných kulturních zařízeních

 




Šternberk - historie

 

ČASOVÁ OSA

 

HISTORIE V SOUVISLÉM TEXTU

     



















pol. 13. stol.- založení hradu

1360-80 - rozšíření hradu za Alberta ze Šternberka

po 1420 - hrad obsazen husity

1432 - husité hrad pod nátlakem katolických vojsk opouštějí

1480 - panství získal rod Berku z Dubé a Lipé

1538 - vyhořelo město i hrad

16. stol.- přestavba do renesanční podoby

1678 - další rozsáhlý požár hradu

1700 - panství získali Lichtenštejnové

1866 - poslední stavební úpravy hradu

1945 - hrad zestátněn

 

  Hrad Šternberk vznikl po polovině 13. století. Nechal jej vystavět Zdeslav ze Šternberka. V letech 1360-80 došlo k jeho rozšíření, o což se postaral významný diplomat na dvoře Karla IV. a samozřejmě majitel hradu Albert II. ze Šternberka.

Během husitských válek Šternberk obsadili husité. Teprve v roce 1432 je vojsko severomoravských katolických měst přinutilo k odchodu.

Po smrti Petra ze Šternberka hrad získali Kravařové, jenže ti jej již v roce 1480 prodali mocnému rodu Berků z Dubé a Lipé. Katastrofou pro Šternberk byl požár, jenž značně poškodil hrad i město. V 16. století Berkové hrad opravili a vtiskli mu renesanční podobu. Novou pohromou pro město se stala třicetileté válka a další požár hradu v roce 1678.

Rok 1700 byl rokem další změny majitele. Šternberk se dostal do rukou Lichtenštejnů. Jan Adam z Lichtenštejna nejprve uvažoval o barokní přestavbě, nechal vypracovat plány, ale nakonec si svůj záměr rozmyslel. Poslední stavební úpravy proběhly v 19. století za Jana II. z Lichtenštejna. Generální oprava započala v roce 1866. Hlavním architektem se stal Karel Kayser. Hrad získal romantickou podobu. Lichtenštejnové vlastnili Šternberk až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

     
     

LEGENDA O ŠTERNBERSKÝCH POKLADECH

Říkalo se, že na hradě Šternberku je ukrytý poklad. Jednou si na nádvoří hrál chudý chlapec Edvard a našel modrý kvítek, který nádherně zářil. Dal si ho za klobouk a ten si posadil na hlavu. V tu chvíli se před ním objevil nádherný zámek. Edvard byl překvapen, ale to už ho zval jemný hlas krásné paní dovnitř. Hoch vstoupil a uviděl spoustu zlata, stříbra, drahokamů, perel a mnoho dalších pokladů. Paní ho vybídla, aby si vzal co unese, ale aby si nezapomněl vzít to hlavní. Edvard postupně naplnil všechny kapsy a paní mu opět připoměla, aby nezapomněl na to hlavní. Chlapec přemýšlel, co tím myslí, ale nechápal. Nakonec dostal strach a raději zámek opustil. Sotva za sebou zavřel dveře, zámek zmizel a Edvard zůstal opět sám na nádvoří s trochou bohatství v kapsách. A teprve teď pochopil narážky krásné paní. Nechal totiž v zámku svůj klobouk s modrým kvítkem - klíčem k pokladům.

     
     
     
     
     

Autor textu: Martin Krčál, DiS. (m_krcal@hotmail.com)
Design stránek: Martin Krčál, DiS. (m_krcal@hotmail.com)
Optimalizováno pro: Internet Explorer 4 a vyšší při rozlišení 1024x768


© 2000